Víkend 1. – 2. 4.

Dařilo se. Tak by se dal shrnout tento víkend a to nás nečekalo vůbec nic lehkého. Naše děvčata U13 vyhrála oba zápasy a to se jim moc často nestává. Oba holky rozhodly v koncovkách a zejména ten druhý jsme utekli hrobníkovi z lopaty – vítězný koš daly 4 vteřiny před koncem po nacvičeném signálu. Dvanáctky po parádních výkonech sice prohrály s JBC Brno, ale to nic nemění na tom, že jsme hráli výborný minibasketbal. Adrenalin stoupal a našim U14 šlo o všechno. Po sobotním vítězství nad Prostějovem se v neděli hrál mač kdo z koho s Opavou. Vítěz bral všechno. Tedy postup na MČR mezi nejlepší osmičku. Nervy to byly pořádné, ale v koncovce jsme urvali vítězství my. Někteří plakali, někteří skákali a trenéři byli šťastní. Budu muset vyřešit rébus, kam pojedu, protože obě MČR pro U11 i U14 se hrají ve stejný termín. Asi požádám našeho dobrého předsedu o letadlo. Vždyť to začíná být běžné. Naposledy jsem to viděl u Golden State. A fotbalisti takhle lítají i na přáteláky. Ve vítězné euforii pokračovali i muži A. Nechtěli se nechat zahanbit a vyhráli nad Prostějovem. Když to shrnu, bylo to prakticky několik suchých špílů. Tep 350 za minutu, prakticky mrtvej. Už jsem slyšel Bóďu, jak říká: „Ztrácíme ho, ztrácíme ho.“ Ale já ne. Ucítil jsem vůni řízků a zázračně žiju.