Festival U12 Ostrava – 3. místo!

Brambory jsme rázně odmítli a ukořistili jsme bronzovou medaili!

Po minulém úspěšném víkendu, kdy jsme v kategorii U11 obsadili skvělé 4. místo a brali jsme tak bramborovou medaili, jsme si řekli, že si ještě někam vyjedeme. Naskytla se příležitost v podobě divoké karty na festival U12 v Ostravě. Sjela se tam totiž skvělá konkurence. Ostrava je Jihlavě zem zaslíbená, máme na ni hezké vzpomínky z dob minulých, hezky zelených. Posílili jsme tým o 3 borce ročníku 2005, vzali i tři z ročníku 2007 a zbytek týmu byl 2006. Jednalo se o hodně mladý tým, ale o to bojovnější. Zvláště pak, když s námi do Ostravy mohl odcestovat náš kustod, narozeniny slavící kustod Láďa Zelený. Staral se nám o zábavu a tak jsme se nenudili. Počasí se umoudřilo a tak jsme si při pěších túrách po zelené mohli užívat krásy Ostravy. Byly to trasy náročné. Někdy stoupání až 22%, ale dali jsme to. Jsme už zkušený tým a hlavně pocházíme ze zelené Jihlavy. Bojovný pokřik Míííra Svoboda, Míííra Svoboda zněl Ostravou po celé dny a noci. Při pohledu na naše soupeře nás náš záměr si to v Ostravě užít jen utvrdil. A kustod to tvrdil už na cestě sem.

První utkání jsme hráli proti borcům z Opavy. Ti předvedli, že jsou opravdu špička v republice. Mohli být klidně v Plzni a hrát o medaile, ale dali přednost festivalu a utkání s námi. Bojovali jsme jako lvi. Po 3. čtvrtině to bylo pouze o 9 bodů, ale nakonec jsme prohráli 31:61. Ale i tak svělá práce od našich kluků. Poslali jsme je se ubytovat a my trenéři jsme vyrazili shlédnout dalšího možného soupeře USK Praha. Vzali jsme to zase po zelené. Přišli jsme do haly a tam se rozcvičovali mladší dorostenci. Ale chyba lávky. Nebyli to mladší dorostenci, ale náš příští soupeř. Na USK jsme vyrukovali agresivní celoplošnou obranou, protože jenom ta nám dávala nějakou naději. První pětka odstartovala svoje velké představení. První čtvrtinu jsme vyhráli a to nám dodalo sebevědomí i do té druhé, kde nastoupili borci pouze ročníku 2006 a 2007. Výškový rozdíl byl obrovský, ale srdce bojovníků jsme měli větší my. To, jak to naši kluci zvládli, byla jedna velká paráda. Nakonec jsme vyhráli 71:49. Postoupili jsme do čtvrtfinále a musíme přiznat, že jsme to nečekali.

V sobotu nás ve čtvrtfinále čekal náš starý známý SAM Brno, který jsme během sezóny ani jednou neporazili a většinou prohráli 20ti-bodovým rozdílem. Ale to jsme nikdy záměrně nenastoupili kompletní. Dvanáctky nám sloužily jako příprava pro naše nejmenší. Tady to ale bylo jinak. Byli jsme komplet. Moc nadějí jsme si nedávali, ale kluci do toho vlétli jak dělová koule. Rychle jsme se ujali vedení 8:2, ale v páté minutě se ujal vedení soupeř 11:10. Naši opět zabojovali a čtvrtinu vyhráli 10ti-bodovým rozdílem. Soupeř ovšem měl svého nejlepšího hráče ve 2. čtvrtině, ale my jsme ani chviličku nepochybovali a nekalkulovali a nasadili jsme tradiční sestavu. I přes to, že soupeř čtvrtinu o 10 vyhrál, bylo to pro nás malé vítězství. Dokázali jsme si, že umíme. Poločas tedy skončil plichtou a šlo se od začátku. Nabádali jsme naše hráče, že musí udělat víc, než 10 bodů náskoku, abychom vyhráli (trochu jsme to odlehčili). No a světe div se, vyhráli jsme o 12 bodů. A začala poslední čtvrtina. A já teď mohu napsat, že jsme hrdí, co nám to roste za bojovníky. Mladší pětka totiž do 6. minuty nedovolila soupeři ani bod. Sami jsme sice také nedávali, ale rozdíl byl stále 12 bodů. Ne, že by střelci měli vychýleno, ale obrany jely na maximum. Byly to infarktové stavy. Dvě minuty před koncem se vyfauloval náš pes obranář Miki, ale to už jsme si řekli, že to musíme urvat. Halou znělo zelená Jihlava a o našeho kustoda se pokoušel infarkt. Soupeř začal stahovat, ještě přitvrdil a minutu před koncem to bylo o 4. Naštěstí to soupeř s agresivitou přeháněl a posílal nás tak na čáru trestného hodu. To bylo naše štěstí, protože Tom a Vinca to zvládli. Postup do semifinále byl tady! Vyhráli jsme 63:58 a to, co se pak odehrávalo, nejde popsat. Krásný okamžik, na který budeme dlouho vzpomínat. Klukům jsem řekl, ať si to užijí, že jsme na ně moc hrdí. Začala večerní párty, kdy jsme hromadně popřáli našemu kustodovi k narozeninám. Připravili jsme mu krásný zelený dort, sfoukl si svoji první svíčku a na hotel jsme šli také po zelené.

V semifinále na nás čekal tým Sparty Praha. Další z velkých favoritů, kterého jsme sice potrápili, ale na výhru jsme neměli. Už jsme byli moc unavení. Vždyť tři čtvrtiny týmu hrálo devátý zápas v 9 dnech! Prohra 47:68 nás odsoudila k boji o bronzové medaile. Poražený tým z druhého semifinále domácí Snakes Ostrava byl naším soupeřem o medaile. Pro nás se zdála viset hodně vysoko…

V neděli už jsme použili náš buben v čele s nejmladšími bubeníky na světě (trio Áďa, Julča a sluníčko Daneček). Paráda, paráda, paráda. Tak se dá charakterizovat naše hra. My jsme to dokázali! Po začátku, kdy jsme se přetahovali o každý bod a dominovaly obrany, jsme ve druhém poločase domácím vzali vítr z plachet. Vyhráli jsme 67:40 a mohli tak slavit nečekaný bronz. Je to velké zadostiučinění po všech těch skvěle odehraných zápasech jak v Ostravě, tak v Pardubicích. Jen jsme to čekali naopak. :-) Ale to jsou právě ty zkušenosti, které jsou v tomto věku moc potřeba.

Trenérský tým ve složení já, Roky a kustod Zelený děkujeme všem hráčům za předvedené výkony a za další skvělý víkend, který jsme spolu strávili. Též našim fanouškům většinou z řad rodičů, kteří nás celou dobu bouřlivě podporovali a neváhali cestovat po naší úžasné dálnici D1. Ostrava zkrátka patřila nám a budeme se sem moc rádi vracet. Někteří na dovolenou, někteří natrvalo (až za dýl). Ale to je život. V Ostravě je hodně zeleně/é a krásné vzpomínky. Ještě jednou díky, díky, díky. A hoši děkujem! Míííra Svoboda, Míra Svoboda. Zelená! – Jihlava!

Výsledky:

  1. Opava
  2. Sparta Praha
  3. VYSOČINA olé!
  4. Snakes Ostrava
  5. SAM Brno
  6. Jižní Supi Praha
  7. Děčín
  8. Prostějov
  9. Olomouc
  10. USK Praha
  11. Pelhřimov
  12. Zlín