Národní finále U11 mix ve Žďáře nad Sázavou 26. – 28. 4. 2019

Krásná rozlučka

Parta kamarádů a bojovníků naposledy společně (kluci a holky a níže uvedení trenéři dohromady) vyrazila završit své více než dvouleté úsilí na Národní finále v minibasketbalu v kategorii U11 mix, které se konalo ve Žďáru nad Sázavou. Tato pro nás příhodná poloha přilákala mnoho fanoušků z Jihlavy a okolí, kteří společně s naší výpravou vytvořili jeden z nejvýraznějších kotlů na tomto mistrovství. Dorazil i šéftrenér Peši, aby to zkontroloval:-) Samotná naše výprava, čítající cca 40 členů včetně doprovodu, ale stejně neponechala nic náhodě, nepodlehla našeptávačům radícím dojíždět :-), a strávila krásné tři dny zahrnující sportovní výkony ve Žďáře a doprovodné aktivity pro děti a rodiče v Novém Městě na Moravě, kde jsme byli ubytováni – v tomto bodě je potřeba poděkovat panu Němcovi, který zařídil jak ubytování, tak super sobotní večeři.

Ale přece jen jsme ve Žďáře byli hlavně kvůli basketu. V pátečních zápasech ve skupině jsme narazili na týmy Sparty Praha a BK Holýšov. V obou zápasech bylo vidět, že naši hráči mají více zápasových zkušeností, Sparta dorazila s velice mladým kádrem s převahou děvčat, a proto rozdíl ve skóre byl patrný hned od začátku obou utkání. My jsme tak mohli zapojit všechny hráče naší sestavy, někteří to zvládli velice dobře, některým to chvíli trvalo, zvlášť v zápase s Holýšovem, který hrál tvrdší basketbal, hra místy moc pohledná nebyla. Ale každopádně dvě páteční vítězství znamenala první místo ve skupině a postup do čtvrtfinále proti ……

…..proti tradičnímu soupeři z Podolí. Oba týmy se z předchozích zápasů velice dobře znají, všichni ví, kde jsou silné a naopak slabé stránky protivníka a tak je to vždy spíše o momentální formě a taky kapce štěstí, protože zápasy s Podolím jsou vždy velice vyrovnané a bojovné. A nejinak tomu bylo i tentokrát v klíčovém zápase turnaje – všichni věděli, že vítězství znamená boj o medaile, prohra skupinu o 5.-8. místo. Koncentrace na 120%, boj o každý míč, o každý doskok, o každý bod, o každý metr hřiště….a skóre pořád vyrovnané – první čtvrtinu jsme vyhráli o 2 body, druhou taky, třetí naopak o 6 prohráli, takže před posledním dějstvím jsme byli 2 body mínus. Na začátku poslední čtvrtiny se nám však podařilo přece jen o pár bodů odskočit a soupeř, i když bojoval do poslední vteřiny, už nás nedotáhl. Mohla tak vypuknout obrovská radost hráčů i fanoušků, věděli jsme, že jsme ve hře o medaile a turnaj tak nemůže skončit neúspěchem. Po pozdnějším obědě a chvilce oddechu jsme se pak nachystali na podvečerní semifinále s Tygry Praha. A nezačali jsme vůbec špatně, zahajovací sestava svoji čtvrtinu prohrála pouze 16:13 a vypadalo to, že bychom i silné Tygry, kteří měli ve svém středu nejužitečnějšího hráče turnaje, mohli potrápit. Druhá čtvrtina se nám však hrubě nepovedla (6:23), příliš brzo jsme sklopili hlavy a složili i ostatní zbraně a soupeř měl cestu do finále umetenou. A my jsme se mohli chystat na boj o bronzové medaile…..

V nedělním zápase o třetí místo jsme se utkali s dalšími tygry, tentokrát z Loun. Trenéři si lámali hlavy, jak ubránit obra v lounské sestavě, vymýšleli různé varianty a nutno konstatovat, že se to vcelku podařilo – David, ač o mnoho centimetrů menší a o mnoho kil lehčí, na něm dřel, a nakonec se mu i s pomocí dalších spoluhráčů podařilo jej udržet na dvanácti bodech. Soupeř od začátku utkání mírně vedl, ale naši tahouni dřeli do úmoru a nedovolili Lounům utéct do výrazného náskoku. Po třech čtvrtinách jsme prohrávali o deset…. Sestava do poslední čtvrtiny dostala jednoduchý :-) úkol – dát přímočaře dva, tři koše, soupeře znervóznit a pak zápas obrátit na naši stranu. Bohužel stal se pravý opak, první čtyři koše jsme dostali my, a přestože jsme bojovali až do konce, Louny si už vítězství a tím pádem i bronzové medaile zkušeně pohlídaly. Nás v tomto zápase zradily laciné koše i od hráčů, od kterých bychom to nečekali (několikrát jsme zbytečně propadli v obraně), naopak nám několik jasných košů vypadlo a k tomu se přidaly tragické šestky (a to se nám v nich celý turnaj poměrně dařilo, stříleli jsme je s padesátiprocentní úspěšností – vynikala v nich zejména Linda. R, která je za celý turnaj měla 10/8 – paráda!!!), v posledním zápase jsme je stříleli špatně 27/8, devatenáct nedaných šestek je zkrátka moc. Nakonec na nás tedy medaile opět nezbyla, ale nutno objektivně konstatovat, že tři soupeři v celkovém pořadí nad námi byli lepší (mimochodem vítězem turnaje se stalo družstvo Pandy Čelákovice vedené bývalou reprezentantkou Míšou Uhrovou), měli ucelenější sestavu i herní projev a my bychom museli podat výkony na hranici možností, abychom je mohli porazit. To se nestalo, ale přesto i vzhledem k naší mladé sestavě, lze vystoupení týmu a celkovou prezentaci klubu BC Vysočina na turnaji hodnotit kladně. Slyšeli jsme i chválu od trenérů jiných týmů, které si moc vážíme, a jako takovou ji přenášíme na naše hráče a tímto jim děkujeme.

Hodnocení hráčů – jak už bylo uvedeno výše, pochvalu zaslouží celý tým, celý víkend jste fungovali jako parta. Náhradníci umožňovali hráčům základní sestavy dobíjet baterky, kladně je třeba hodnotit fakt, že ve všech zápasech nastoupili všichni hráči (kromě zeleného Honzíka v sobotním odpoledni), jen je potřeba udržet soustředění na sto procent, což se ne vždy podařilo, zejména v již výše avizovaném zápase o třetí místo a několika jednoduchými obdrženými koši. Vyzdvihnout naopak zaslouží Ondra Kos a Linda Kohoutová za bodový přínos a odmakané minuty v celém turnaji, chvilkami jste měli hlavu někde jinde, ale po většinu času se o Vás tým mohl opřít, jen tak dál! Nezdolné bojovnice Síma s Lindou R., takové by chtěl mít v týmu každý trenér, Síma k tomu přidala ještě spolehlivé vyvážení míče a dravé nájezdy (ještě je potřeba k tomu dotrénovat ty šestky, které se v posledním zápase úplně nevedly), Linda R. pak velice mile překvapila právě již výše uvedenou osmdesátiprocentní úspěšností při trestných hodech. Kapitánka Amča hrála skoro bez střídání, rozdělovala míče a celkově tým řídila velmi dobře – další palec nahoru. Výše uvedené tahouny pak ještě místy dobře doplnil Džejk Prüher, místy ho však bylo vidět méně, než bychom potřebovali. A to nejlepší samozřejmě nakonec – David Hyský se zcela po právu dostal do allstars turnaje, kromě toho, že byl nejlepší střelec našeho týmu, ještě k tomu vždy bránil nejlepší hráče soupeřů (ať už nejlepšího hráče Podolí, nejužitečnějšího hráče turnaje z Tygrů Praha nebo lounského obra), takže fyzicky strašně náročné a přitom stále pozitivní nastavení a k tomu velice skromné vystupování. Palec nahoru, palec nahoru, palec nahoru, palec nahoru a…..víc už jich nemám!

Takže holky a kluci, děkujem, máme Vás rádi, a do dalších let Vám přejeme mnoho úspěchů, ať už v basketovém, či v tom normálním životě! Jen ta třešnička na dortu v podobě medaile, která nevisela tak vysoko jako loni v Mostě, nám chyběla, ještě to bude ve mně nějakou chvíli hlodat…….

Martina a Petr Rokosovi a opět bezhlasý Ivo Novák, trenéři

 

BC Vysočina vs BA Sparta Praha 77:6 (čtvrtiny 18:2, 20:4, 19:0, 20:0)

BK Holýšov vs BC Vysočina 28:60 (čtvrtiny 3:20, 8:11, 12:13, 5:16)

BC Vysočina vs SK Renocar Podolí 39:33 (čtvrtiny 7:5, 9:7, 7:13, 16:8)

BC Vysočina vs BŠ Tygři Praha 35:61 (čtvrtiny 13:16, 6:23, 6:12, 10:10)

BA Tygři Louny vs BC Vysočina 59:42 (čtvrtiny 20:14, 10:6, 10:10, 19:12)

Sestava a body: Hyský David 62, Kos Ondřej 53, Nováková Simona 29, Kohoutová Linda 27, Prüher Jáchym 21, Nosková Amálie 20, Rokosová Linda 18, Palich Daniel 9, Prüher Jan 6, Němcová Beáta a Hudečková Karolína 4, Tlustá Valerie, Svobodová Klára, Duben Jáchym a Zadražil Eduard.