Kvalifikace o ligu U15G

Nedali jsme se. Bojovali jsme, utvořili tým a odjeli do Litoměřic pokusit se urvat pro holky ročníku 2005 a mladších ligu. Že to bude těžký oříšek jsme věděli po rozlosování, kdy našimi soupeři byly Litoměřice, Prostějov a Ostrava. Čekaly nás extraligové mančafty z loňských U14G. My si ovšem řekli, že se nedáme a budeme bojovat proti všem. Prostě tu ligu chceme a basta. Bohužel kvůli zranění jsme neodjeli v kompletní sestavě a to se ukázalo jako rozhodující faktor. Míša a Síma opravdu chyběly. Posílily nás Ivana s Barborou. Doma jsem se uvolnil i já, protože pro tyhle holky já udělám všechno na světě (manželka promine), zkrátka mi přirostly k srdci a tak jsem neváhal ani chviličku a jel s nimi na kvalifikaci. Prvním soupeřem byl tým Prostějova. Velký favorit a ejhle. My jsme se do něj zakousli, bojovali, dřeli a dokud jsme měli síly, hrál se vyrovnaný basket. V jednu chvíli to vypadalo, že můžeme jít i přes něj. Tady bych to rozdělil – obrana byla neskutečná, tam jsme dřeli do úmoru, ale v útoku nám tam nepadlo nic, prostě vůbec nic. Před poslední čtvrtinou vedl soupeř o 8 a musel jsem udělat to, co zákonitě přijít muselo. Prostřídali jsme, protože to holky potřebovaly a soupeř toho využil a pro nás možná příliš krutá prohra (82:53), protože předvedeným výkonem to o tolik nebylo. S Litoměřicemi to bylo do puntíku stejné. Ještě v 5. minutě 4. čtvrtiny to bylo o 8. Byli jsme si vědomi, že už to nezlomíme (nakonec 56:75), že musíme ušetřit síly do pro nás už rozhodujícího zápasu s Ostravou. Jednoznačně palec nahoru za obranu, ta nás držela a byla i klíčem k poslednímu zápasu v neděli. Taktiku na nedělní utkání jsme probírali na několika místech, protože jsme nechtěli být prozrazeni. Zkrátka místní nebyli na příjezd Jihlavy připraveni. Nám se taktika vydařila na 100%. Holky mi už před zápasem řekly klídek, párkrát se vyfotily a poslaly na skupinu. Když jsem řekl, že v žádné nejsem, zeptaly se, jestli mám viber, ale takovou nemoc jsem nikdy neměl. Jen příušnice a spalničky, pár rýmeček a taky anaserpentní spinozu, což je nadměrná kučeravost vlny, která postihuje zejména ovce. Pak taky Járu Cimrmana a mě. Já zkrátka chytnu všechno, ale viber teda ještě ne. Ani tu další věc, co ještě holky říkaly. Na utkání jsme se připravili výborně a holky i přes velkou únavu utkání vyhrály 65:51. Za 14 dní nás čeká dodatečná kvalifikace se Studánkou Pardubice. V sobotu venku a v neděli 2. června doma. Pro soupeře mám špatnou zprávu – my to prostě urvem! (Omlouvám se Pardubicím, hecujem. :-))