Národní finále U13 v Pelhřimově 10. – 12. 5.

Omlouvám se, není to mým zvykem, že píšu s týdenním zpožděním. Ale znáte to. Moc náročná akce, pak jsem nemohl mluvit a sekretářka mi nerozuměla a pak už neměla čas. Chápete? Nemá čas na svého muže! Já to teda nechápu… A teď, když už si konečně udělala čas, tak na mě vlídně hovoří, aby už to bylo a aby to bylo krátký, že nemá na starosti jen mě. :-)

Do Pelhřimova jsme se dostali po vyhrané kvalifikaci a tedy vítězství v OP JM. Zlaté medaile nám byly dodány, nechal jsem si je zatím všechny doma i s velkým pohárem. Jsou krásné a nevím, jestli je vůbec klukům dám. ;-) Ne, samozřejmě vše bude předáno na „zelené prasečí pouti“, i do toho poháru se něco vejde.

Na NF jsme se připravovali pečlivě, bohužel nám do toho přišla školní akce, a tak jsme ztratili Standu. Odcestovali jsme ale v bojovné náladě a s odhodláním porvat se o co nejlepší umístění. Tajným snem bylo zahrát si o medaile. Ale věděli jsme, že to bude těžké. Sjela se sem skvělá konkurence. Jen co jsme přijeli a vešli na palubovku, věděli jsme, že tady budeme doma. Žluté peklo našich fanoušků bylo připraveno v bojové náladě, odhaduji, že nás přijelo podpořit tak 100 lidí, možná i víc a miliony nás sledovaly u obrazovek svých počítačů, notebooků a mobilů. Zkrátka podporu jsme cítili neskutečným způsobem a rozjezd jsme měli dobrý, ač jsme nemohli začít s těžším soupeřem, než loňským mistrem republiky NH Ostrava. Už během zápasu se začalo suškat, že toto je vynikající zápas. Měl všechno. Extrémní nasazení od všech hráčů, náboj vyrovnaného utkání, prostě vynikající minibasketbal. Vyrobili jsme však několik chybiček a utkání jsme nedokázali vyhrát. Navíc se nám zranil Fanda, který operativně dostal důležitou funkci klíčníka. Konečný výsledek zápasu byl 43:52. Věděli jsme však, že klíčové utkání bude to druhé, kdy nás čekaly domácí Sojky. Byli jsme překvapeni, ale doma jsme byli my. Halou se rozléhalo Jihlava, Jihlava, bubny a trubky jely na plno. Sojky do zápasu vstoupili lépe, vedly a bojovaly ze všech sil. První čtvrtina byla vyrovnaná, ale ve druhé jsme převzali vedení my a už jsme nepustili. Skóre jsme navyšovali a byli zkrátka lepší. Vyhráli jsme 68:39. Skončili jsme na 2. místě ve skupině a čekali, s kým budeme hrát ve čtvrtfinále. Tam asi bylo jedno, koho dostaneme, jestli Tygry Praha nebo Nymburk. Nakonec to byli Tygři. Udávat pokyny ve hře bylo naprosto zbytečné. Nebylo slyšet vlastního slova. Nicméně kluci přesně plnili předzápasové pokyny. Vstup jsme měli výborný. Než se soupeř rozkoukal, vedli jsme 7:2. Pětibodové vedení jsme udrželi i po 1. čtvrtině, a když začala druhá, tak to byl koncert. Od začátku jsme se utrhli na 11ti-bodové vedení. Měli jsme utkání dá se říci pod kontrolou, ale poté soupeř trochu zatáhl a my už jsme se nedostávali tak lehce pod gól. I tak jsme šli do šaten za stavu 24:16. První pětka ve 3. čtvrtině předvedla skvělý basket a vedení jsme navýšili na 20 bodů. Poté jsme trochu polevili nebo se soupeř zlepšil, protože o něco stáhl naše vedení, ale závěrečná čtvrtina skončila 12:13, celkově 57:41 a my se dočkali ovací a postupu do semifinále. Nechyběly ani tradiční rybičky. Opravdu výborná práce kluků a velký úspěch našeho klubu. Krátká regenerace a v semifinále na nás čekali kamarádi z Plzně. Vstup do utkání byl parádní. Bohužel se stalo něco, co mě mrzí. Za stavu 7:2 pro nás se zdálo, že máme dobře našlápnuto. Přišla ale sporná rozhodnutí do té doby výborně pískajících sudích a kluci se položili. Ono je těžké s psychikou něco udělat, když cítí křivdu. I přes naše timy jsme je nedokázali zvednout. O přestávce jsme si řekli, že to zkusíme, že nebalíme. A tady musím říct, že jsme na kluky opravdu hrdí. Začali mačkat soupeře neuvěřitelným způsobem, dokázali se přiblížit na 3 body, ale bohužel to nevyšlo. Finále nám tak uteklo, ale zakázali jsme si truchlit. Vždyť to byla perfektně odvedená práce a nemáme se za co stydět. Večer jsme utužovali naši skvělou partu a slavili výkony našich hrdinů. V neděli jsme hráli o medaile opět s NH Ostrava. Tak jak jsem začal článek, ho můžu stejně ukončit. Opět se hrál vynikající minibasketbal, nebylo na hřišti hráče, který by se šetřil. Nasazení bylo extrémní a medaile si zasloužily oba dva týmy. Bohužel jsme opět prohráli a zbyly na nás medaile bramborové (jsme přece z Vysočiny). I tak je to úspěch a moc hezky se poslouchala slova delegáta pana Stuchlého, který naši hru a výkony kluků chválil. K tomu se přidáváme i my trenéři. Opravdu jsme vytvořili tým, který si byl vědom své síly. Ještě jednou děkujeme a poděkování patří i do Žďáru za skvělou spolupráci. Moc bych si přál, aby kádr zůstal pohromadě a mohli jsme s klukama dál zažívat to, co tento víkend. Za nás trenéry a fanoušky jste kluci ZLATÍ! A ty medaile za 1. místo v OP JM vám s radostí předáme. Zasloužíte si je za celoroční práci.

No vidíš, Martino, bylo to krátký. :-)

A ještě statistiky a výsledky:

1. Tigers České Budějovice

2. Grizzlies Plzeň

3. NH Ostrava

4. BC Vysočina

5. Tygři Praha

6. Nymburk

7. Synthesia Pardubice

8. Snakes Ostrava

9. UP BCM Olomouc

10. Sluneta Ústí nad Labem

11. Sojky Pelhřimov

12. Sokol Josefov

Do All Star se dostal Matěj Danko. (Neoficiálně se tam dostali všichni naši hráči.)

BC Vysočina – NH Ostrava 43:52

BC Vysočina – Sojky Pelhřimov 68:39

Tygři Praha – BC Vysočina 41:57

BC Vysočina – Grizzlies Plzeň 51:64

BC Vysočina – NH Ostrava 38:51

Sestava: Hlaváček, Novák, Kourek, Žatečka, Vraspír, Danko, Pešout, Králík, Dejmek, Jaroš, Beran, Rokos, Jeřábek, Rachůnek, Hodáč (mám tam všech 15? Jo, tak to je dobrý.). Trenéři: Rokos, Pešout.