Víkend 29. 2. – 1. 3.

Věnuju se basketbalu a vůbec jsem si nestihl nakoupit. Nemám nic. Zásoby jsou vybraný a já si žádný nevytvořil. Jen ten tuk v těle, ten se bude sakramentsky hodit. Sekretářka furt říkala, že mám zhubnout, tak teď uvidí. Vlastně neuvidí. Protože jak se říká, až tlustý budou hubený, tak hubený budou studený. Na zápase byli všichni tři. Nejlepší formu jsem měl já, Jů(tůber), protože jsem byl rád, že jsem potkal ve Ždáru svého Tůbera. Je fajn, že ještě existují v basketu lidi, s kterými je sranda a dá se s nimi bavit. Tak lidi, místo vykupování obchodů choďte radši na zápasy, ať se nám ten basketvir dostane pod kůži. Jen nevím, z čeho mi ty lidi budou dělat řízky. Hlavně ne ze sóji, to radši nic. Už jsem si všiml, že mi manželka dává něco zelenýho do jídla. Není to zelená, to bych poznal. Prej řasy. Tak se bojím, co budu jíst příště. Prej potravina budoucnosti bude hmyz. Brr, to musím ještě s Rosťou probrat a připravit protiplán. Ale u nás to snad nebude tak hrozný. V rádiu hlásili, že je den prasete, tak jsem rád, že to s náma ještě není ztracený. Výpečkám zdar, zdar, zdar. Nazdar.

Tak jsem se už viděl, že budu počítat prasátka a nenapsal jsem, kdo hrál. Tak tedy: U10, U14, U17, muži A.

Pár vět k našim nejmenším – už třetí turnaj proběhl na naší palubovce a s předvedenou hrou našich prťat jsme navýsost spokojeni. V prvním zápase sice nestačili na Podolí, ale v tom druhém s Vyškovem se rvali o výhru až do konce. Vyhrát bohužel mohl jenom jeden, ale slzičky nejsou na místě, protože my sbíráme zkušenosti a jde opravdu dobře. Výhry budou, jen vytrvat. Velká pochvala všem zúčastněným i publiku. Je to radost, jak se naši nejmenší rvou o každý míč. Vždyť leckdy nastupují i proti starším soupeřům, ale na bojovnosti a chuti hrát není rozdíl. Takže palec nahoru.