Víkend vlastně začal už v pátek na našem plese. A to víte, že je nový státní svátek? Zelený pátek. Asi se to dozvěděli už i v Praze, tak nám chtěli udělat radost. Nabízí se termín plesu… Chvilku se také zdálo, že celé BK je na kolenou. Ale všichni vstali a nadále podávali heroické výkony. Tak například já – po 120 minutách odpočinku mě mile probudila má nejdražší slovy: „Tak už sakra vstávej, je čas!“ Vyskočil jsem jak srnka a po přesunu do obýváku jsem zase usnul. Tentokrát už nebylo probuzení tak milé… Slovy „no nazdar“ jsem byl vyprovozen (nebo snad vyhozen?) ze dveří. Mráz venku mě dokonale vyléčil a začal jsem fungovat na plné obrátky.
Cesta U11 vedla po zelené do Blanska. Jen ta trasa se mi zdála o trochu delší, ale spolehliví rodiče nás zdárně dovezli do cíle. A tak začal můj vítězný víkend. Po dvou výhrách v Blansku jsem si střihnul ještě Brno s U13. Škoda, že U14 doma nezvítězili. To se nepodařilo ani holkám U12. Navečer jsem se vrátil domů a šel jsem si zdřímnout. Ale ne a ne zabrat, myslel jsem na vás všechny, hlavně na Jirku Procházku, který to všechno spískal. A v neděli to vypuklo nanovo. Prvně U14, pak holky U15 a následně odjezd s áčkem do Šlapanic. Večer návrat a sepisování slohu k jednotlivým zápasům a hlavně tohoto shrnutí, ke kterému jsem byl donucen, prý na to všichni čekají.
Asi mě nemine nějaká prestižní novinářská cena. Kulicha už mám, knírek taky, jen na kolena na kolena mi chybí chrániče. Ale když můj doktor, co se mnou seděl u stolu (pro jistotu, co kdyby že jo), mi pořád říkal: „Ještě můžeš, ještě můžeš. Je to jen psychika.“ A vo tom to je… P. S. Po parádním představení našich mužů bych doporučil ples zopakovat zase v pátek. Tak lidi – sejdeme se na greenu.
Hráli tedy: U11, U13, U14, U17, muži A, U12 G a U15 G – viz jednotlivé sekce.
