Kvalifikace o ligu U19 – super, vezeme postup!

Po roční absenci jsme se rozhodli, že i s mladýma klukama zkusíme kvalifikaci o ligu U19. Los byl neúprosný, až jsme se divili. Jako jediný moravský celek jsme vyrazili do dalekého Děčína a je opravdu záhadou, že jsme takto cestovali pouze my. Ostatní skupiny to měly podstatně blíže, řekl bych regionálně. Ale co už.. Soupeři byli domácí Děčín, Liberec B a Karlovy Vary. Když jsme se začali připravovat a shlédli soupisky soupeřů, měli jsme obavy, abychom nezůstali třetí a tudíž bez postupu. I druhý celek to bude mít v dodatečné kvalifikaci hodně těžké a tak vše směřovalo k tomu, zvolit cestu nejjednodušší a to vyhrát a postoupit z 1. místa.

Prvním soupeřem nám bylo družstvo z Karlových Varů. Musíme říct, že na tomto týmu jsme obdivovali nesmírnou bojovnost, i za rozhodnutého stavu nechali na hřišti všechno. Bylo výborné, že nám vyšel vstup do utkání a odskočili jsme jim na téměř 20ti-bodový rozdíl už po 1. čtvrtině. Mohli jsme si dovolit střídat sestavu, ale zároveň jsme museli hrát pozorně, protože soupeř dokázal využívat našich chybiček. Utkání jsme vyhráli 78:49 po skvělém výkonu kluků. Jestli se to dá vůbec říct, ušetřili jsme trochu síly našim klíčovým hráčům na další utkání tohoto dne. Zde nám byl soupeřem asi favorit celé skupiny Liberec B. Ten si přivezl extraligové hráče U17 a bylo dopředu jasné, že to nebude vůbec snadné. Tentokrát nám vstup do zápasu nevyšel a v 7. minutě jsme prohrávali o 9 bodů. Změna obrany po 1. čtvrtině nás nakopla k heroickému výkonu. Začali jsme kralovat pod košem, naše doskoky byly výborné. A karta se začala obracet. V poločase jsme o bod vedli, po 3. čtvrtině už o 5 a bylo tak zaděláno na pořádné drama. Za stavu 55:47 jsme na chvilku přestali hrát a soupeř toho využil a stáhl naše vedení na pouhé 2 body (58:56). Naštěstí Krmy proměnil koš s faulem a poté se na čáře trestných hodů nemýlil Matěj, a tak soupeři nepomohla ani trojka s klaksonem. Výhra 64:61 byla hodně cenná a trošku nám napověděla naše možnosti na neděli. Situace se stále zamotávala, ale my věděli, že když vyhrajeme s Děčínem, jsme první. Prohra o více než 6 bodů by znamenala až 3. místo a konec našich nadějí. Asi tušíte, že to bylo drama. Nicméně na utkání jsme se připravovali v zámecké zahradě a počítali jsme s plnou sestavou. Situace se zkomplikovala možným odjezdem Matese na sraz repre do Nymburka. Musel nás opustit, naštěstí to cestou vytelefonoval a do haly se vrátil včas. To celý tým povzbudilo a upevnilo naše odhodlání „teď nebo nikdy“. Vstup do utkání nám vyšel famózně. Trefovali jsme, co se dalo. Soupeřovu zónu jsme překonávali celkem snadno a jelikož i my nasadili zónovou obranu, dařily se nám rychlé protiútoky a po 1. čtvrtině jsme vedli 32:14. Dobrý, ale museli jsme vytrvat. Domácí hráli také velmi dobře a stále doufali, že z prvního místa mohou postoupit oni. To jsme naštěstí nepřipustili a celou kvalifikaci jsme dotáhli do vítězného konce po výsledku 83:62. Domácí zaslouží velký respekt. My jsme rádi, že se nám to podařilo. Opravdu jsme měli po losování obavy, jestli to zvládneme a jsem rád, jak k tomu kluci přistoupili. Ani jeden si nepřipustil, že bychom to nezvládli a je škoda, že jste to nemohli vidět na vlastní oči. Hráli jsme výborně a já všem hráčům moc a moc děkuji. Vyzdvihovat někoho by bylo zbytečné, hráli jsme skutečně jako tým.

Trenéři týmu Petr Pešout, Zdeněk Dáňa a Jan Neuwirth vybrali tuto skvělou sestavu: Daniel Bačík, Filip Čecháček, Matěj Dáňa (děkujeme USK za uvolnění), Ondřej Novotný, Teodor Krejčí, Matouš Brunner, Filip Štěpán, Dominik Valihrach, David Mareš, Dominik Krmášek, Jan Neuwirth.

 

Kvalifikace o ligu U15G

Nedali jsme se. Bojovali jsme, utvořili tým a odjeli do Litoměřic pokusit se urvat pro holky ročníku 2005 a mladších ligu. Že to bude těžký oříšek jsme věděli po rozlosování, kdy našimi soupeři byly Litoměřice, Prostějov a Ostrava. Čekaly nás extraligové mančafty z loňských U14G. My si ovšem řekli, že se nedáme a budeme bojovat proti všem. Prostě tu ligu chceme a basta. Bohužel kvůli zranění jsme neodjeli v kompletní sestavě a to se ukázalo jako rozhodující faktor. Míša a Síma opravdu chyběly. Posílily nás Ivana s Barborou. Doma jsem se uvolnil i já, protože pro tyhle holky já udělám všechno na světě (manželka promine), zkrátka mi přirostly k srdci a tak jsem neváhal ani chviličku a jel s nimi na kvalifikaci. Prvním soupeřem byl tým Prostějova. Velký favorit a ejhle. My jsme se do něj zakousli, bojovali, dřeli a dokud jsme měli síly, hrál se vyrovnaný basket. V jednu chvíli to vypadalo, že můžeme jít i přes něj. Tady bych to rozdělil – obrana byla neskutečná, tam jsme dřeli do úmoru, ale v útoku nám tam nepadlo nic, prostě vůbec nic. Před poslední čtvrtinou vedl soupeř o 8 a musel jsem udělat to, co zákonitě přijít muselo. Prostřídali jsme, protože to holky potřebovaly a soupeř toho využil a pro nás možná příliš krutá prohra (82:53), protože předvedeným výkonem to o tolik nebylo. S Litoměřicemi to bylo do puntíku stejné. Ještě v 5. minutě 4. čtvrtiny to bylo o 8. Byli jsme si vědomi, že už to nezlomíme (nakonec 56:75), že musíme ušetřit síly do pro nás už rozhodujícího zápasu s Ostravou. Jednoznačně palec nahoru za obranu, ta nás držela a byla i klíčem k poslednímu zápasu v neděli. Taktiku na nedělní utkání jsme probírali na několika místech, protože jsme nechtěli být prozrazeni. Zkrátka místní nebyli na příjezd Jihlavy připraveni. Nám se taktika vydařila na 100%. Holky mi už před zápasem řekly klídek, párkrát se vyfotily a poslaly na skupinu. Když jsem řekl, že v žádné nejsem, zeptaly se, jestli mám viber, ale takovou nemoc jsem nikdy neměl. Jen příušnice a spalničky, pár rýmeček a taky anaserpentní spinozu, což je nadměrná kučeravost vlny, která postihuje zejména ovce. Pak taky Járu Cimrmana a mě. Já zkrátka chytnu všechno, ale viber teda ještě ne. Ani tu další věc, co ještě holky říkaly. Na utkání jsme se připravili výborně a holky i přes velkou únavu utkání vyhrály 65:51. Za 14 dní nás čeká dodatečná kvalifikace se Studánkou Pardubice. V sobotu venku a v neděli 2. června doma. Pro soupeře mám špatnou zprávu – my to prostě urvem! (Omlouvám se Pardubicím, hecujem. :-))

Národní finále U13 v Pelhřimově 10. – 12. 5.

Omlouvám se, není to mým zvykem, že píšu s týdenním zpožděním. Ale znáte to. Moc náročná akce, pak jsem nemohl mluvit a sekretářka mi nerozuměla a pak už neměla čas. Chápete? Nemá čas na svého muže! Já to teda nechápu… A teď, když už si konečně udělala čas, tak na mě vlídně hovoří, aby už to bylo a aby to bylo krátký, že nemá na starosti jen mě. :-)

Do Pelhřimova jsme se dostali po vyhrané kvalifikaci a tedy vítězství v OP JM. Zlaté medaile nám byly dodány, nechal jsem si je zatím všechny doma i s velkým pohárem. Jsou krásné a nevím, jestli je vůbec klukům dám. ;-) Ne, samozřejmě vše bude předáno na „zelené prasečí pouti“, i do toho poháru se něco vejde.

Na NF jsme se připravovali pečlivě, bohužel nám do toho přišla školní akce, a tak jsme ztratili Standu. Odcestovali jsme ale v bojovné náladě a s odhodláním porvat se o co nejlepší umístění. Tajným snem bylo zahrát si o medaile. Ale věděli jsme, že to bude těžké. Sjela se sem skvělá konkurence. Jen co jsme přijeli a vešli na palubovku, věděli jsme, že tady budeme doma. Žluté peklo našich fanoušků bylo připraveno v bojové náladě, odhaduji, že nás přijelo podpořit tak 100 lidí, možná i víc a miliony nás sledovaly u obrazovek svých počítačů, notebooků a mobilů. Zkrátka podporu jsme cítili neskutečným způsobem a rozjezd jsme měli dobrý, ač jsme nemohli začít s těžším soupeřem, než loňským mistrem republiky NH Ostrava. Už během zápasu se začalo suškat, že toto je vynikající zápas. Měl všechno. Extrémní nasazení od všech hráčů, náboj vyrovnaného utkání, prostě vynikající minibasketbal. Vyrobili jsme však několik chybiček a utkání jsme nedokázali vyhrát. Navíc se nám zranil Fanda, který operativně dostal důležitou funkci klíčníka. Konečný výsledek zápasu byl 43:52. Věděli jsme však, že klíčové utkání bude to druhé, kdy nás čekaly domácí Sojky. Byli jsme překvapeni, ale doma jsme byli my. Halou se rozléhalo Jihlava, Jihlava, bubny a trubky jely na plno. Sojky do zápasu vstoupili lépe, vedly a bojovaly ze všech sil. První čtvrtina byla vyrovnaná, ale ve druhé jsme převzali vedení my a už jsme nepustili. Skóre jsme navyšovali a byli zkrátka lepší. Vyhráli jsme 68:39. Skončili jsme na 2. místě ve skupině a čekali, s kým budeme hrát ve čtvrtfinále. Tam asi bylo jedno, koho dostaneme, jestli Tygry Praha nebo Nymburk. Nakonec to byli Tygři. Udávat pokyny ve hře bylo naprosto zbytečné. Nebylo slyšet vlastního slova. Nicméně kluci přesně plnili předzápasové pokyny. Vstup jsme měli výborný. Než se soupeř rozkoukal, vedli jsme 7:2. Pětibodové vedení jsme udrželi i po 1. čtvrtině, a když začala druhá, tak to byl koncert. Od začátku jsme se utrhli na 11ti-bodové vedení. Měli jsme utkání dá se říci pod kontrolou, ale poté soupeř trochu zatáhl a my už jsme se nedostávali tak lehce pod gól. I tak jsme šli do šaten za stavu 24:16. První pětka ve 3. čtvrtině předvedla skvělý basket a vedení jsme navýšili na 20 bodů. Poté jsme trochu polevili nebo se soupeř zlepšil, protože o něco stáhl naše vedení, ale závěrečná čtvrtina skončila 12:13, celkově 57:41 a my se dočkali ovací a postupu do semifinále. Nechyběly ani tradiční rybičky. Opravdu výborná práce kluků a velký úspěch našeho klubu. Krátká regenerace a v semifinále na nás čekali kamarádi z Plzně. Vstup do utkání byl parádní. Bohužel se stalo něco, co mě mrzí. Za stavu 7:2 pro nás se zdálo, že máme dobře našlápnuto. Přišla ale sporná rozhodnutí do té doby výborně pískajících sudích a kluci se položili. Ono je těžké s psychikou něco udělat, když cítí křivdu. I přes naše timy jsme je nedokázali zvednout. O přestávce jsme si řekli, že to zkusíme, že nebalíme. A tady musím říct, že jsme na kluky opravdu hrdí. Začali mačkat soupeře neuvěřitelným způsobem, dokázali se přiblížit na 3 body, ale bohužel to nevyšlo. Finále nám tak uteklo, ale zakázali jsme si truchlit. Vždyť to byla perfektně odvedená práce a nemáme se za co stydět. Večer jsme utužovali naši skvělou partu a slavili výkony našich hrdinů. V neděli jsme hráli o medaile opět s NH Ostrava. Tak jak jsem začal článek, ho můžu stejně ukončit. Opět se hrál vynikající minibasketbal, nebylo na hřišti hráče, který by se šetřil. Nasazení bylo extrémní a medaile si zasloužily oba dva týmy. Bohužel jsme opět prohráli a zbyly na nás medaile bramborové (jsme přece z Vysočiny). I tak je to úspěch a moc hezky se poslouchala slova delegáta pana Stuchlého, který naši hru a výkony kluků chválil. K tomu se přidáváme i my trenéři. Opravdu jsme vytvořili tým, který si byl vědom své síly. Ještě jednou děkujeme a poděkování patří i do Žďáru za skvělou spolupráci. Moc bych si přál, aby kádr zůstal pohromadě a mohli jsme s klukama dál zažívat to, co tento víkend. Za nás trenéry a fanoušky jste kluci ZLATÍ! A ty medaile za 1. místo v OP JM vám s radostí předáme. Zasloužíte si je za celoroční práci.

No vidíš, Martino, bylo to krátký. :-)

A ještě statistiky a výsledky:

1. Tigers České Budějovice

2. Grizzlies Plzeň

3. NH Ostrava

4. BC Vysočina

5. Tygři Praha

6. Nymburk

7. Synthesia Pardubice

8. Snakes Ostrava

9. UP BCM Olomouc

10. Sluneta Ústí nad Labem

11. Sojky Pelhřimov

12. Sokol Josefov

Do All Star se dostal Matěj Danko. (Neoficiálně se tam dostali všichni naši hráči.)

BC Vysočina – NH Ostrava 43:52

BC Vysočina – Sojky Pelhřimov 68:39

Tygři Praha – BC Vysočina 41:57

BC Vysočina – Grizzlies Plzeň 51:64

BC Vysočina – NH Ostrava 38:51

Sestava: Hlaváček, Novák, Kourek, Žatečka, Vraspír, Danko, Pešout, Králík, Dejmek, Jaroš, Beran, Rokos, Jeřábek, Rachůnek, Hodáč (mám tam všech 15? Jo, tak to je dobrý.). Trenéři: Rokos, Pešout.

Pouťový turnaj U10 Brno Podolí 18. 5. 2019

Pouťový turnaj Brno Podolí 18. 5. 2019

Naši nejmladší basketbalisté z kategorie U10 se o tomto víkendu zúčastnili pěkně obsazeného turnaje v Brně Podolí.

Turnaj byl příležitostí k nasbírání dalších herních zkušeností nejmladších hráčů klubu.

V základní skupině jsme podlehli chlapeckým týmům Skokani Brno (22:31)a SK UP BCM Olomouc (16:28).

V utkání o 5. místo jsme nastoupili proti celku KP Brno, který se na turnaj dostavil pouze se sedmi hráčkami (některými výrazně mladších ročníků), které ale srdnatě bojovaly, nakonec nám ale podlehly 40:12.

Nejvýraznějším celkem turnaje byl tým BK Opava, na jehož hráčích bylo vidět pokročilejší zvládnutí basketbalové techniky a vyšší herní zralost.

Konečné pořadí týmů:

1. BK Opava

2. Skokani Brno

3. Renocar Podolí

4. SK UP BCM Olomouc

5. BC Vysočina

6. KP Brno

Z pohledu statistiky jsme sice obsadili až páté místo, ale oběma celkům ve skupině jsme byli vyrovnanými soupeři. Např. s druhým celkem turnaje týmem Skokanů naše první pětka dokázala hrát bodově vyrovnanou prvním čtvrtinu a třetí čtvrtinu o bod vyhrála.

U všech hráčů bylo vidět, že každý odehraný zápas jim přináší cenné zkušenosti.

Někteří si připsali své první herní body, u jiných, kteří začali s basketbalem teprve nedávno, jsme zaznamenali hezké momenty dravosti, ať už při zápase o míč, či nájezdech na koš.

Stále je však třeba pracovat na základních herních činnostech, jako je proměňování vyložených příležitostí z dvojtaktů nebo střelbou z pod koše, získání přehledu o hře a plnění pokynů trenérů (jako bránění určených hráčů).

Celkově jsme si tuto sobotu užili, včetně cukrové vaty, ledové tříště a atrakcí (i když klasická pouťová jídla jako langoše jsme na pouti neobjevili). Především šlo opravdu o to si zahrát a načerpat herní zkušenost. Tento účel byl bohatě splněn a medaile za odměnu byla určitě zasloužená.

Sestava a body:

Prüher Jan 24, Němcová Beáta a Král Tomáš 12, Král David 10, Trnka Tomáš 8, Viková Nela 6, Fikar Matěj 4, Kučerová Rosálie 2, Novák Jakub, Novák Jan, Rutschová Kristýna, Urban Pavel, Dvořák Vojtěch, Hudečková Adéla

Za tým trenérů

Martina Rokosová a Ladislav Král

Národní finále U11 mix ve Žďáře nad Sázavou 26. – 28. 4. 2019

Krásná rozlučka

Parta kamarádů a bojovníků naposledy společně (kluci a holky a níže uvedení trenéři dohromady) vyrazila završit své více než dvouleté úsilí na Národní finále v minibasketbalu v kategorii U11 mix, které se konalo ve Žďáru nad Sázavou. Tato pro nás příhodná poloha přilákala mnoho fanoušků z Jihlavy a okolí, kteří společně s naší výpravou vytvořili jeden z nejvýraznějších kotlů na tomto mistrovství. Dorazil i šéftrenér Peši, aby to zkontroloval:-) Samotná naše výprava, čítající cca 40 členů včetně doprovodu, ale stejně neponechala nic náhodě, nepodlehla našeptávačům radícím dojíždět :-), a strávila krásné tři dny zahrnující sportovní výkony ve Žďáře a doprovodné aktivity pro děti a rodiče v Novém Městě na Moravě, kde jsme byli ubytováni – v tomto bodě je potřeba poděkovat panu Němcovi, který zařídil jak ubytování, tak super sobotní večeři.

Ale přece jen jsme ve Žďáře byli hlavně kvůli basketu. V pátečních zápasech ve skupině jsme narazili na týmy Sparty Praha a BK Holýšov. V obou zápasech bylo vidět, že naši hráči mají více zápasových zkušeností, Sparta dorazila s velice mladým kádrem s převahou děvčat, a proto rozdíl ve skóre byl patrný hned od začátku obou utkání. My jsme tak mohli zapojit všechny hráče naší sestavy, někteří to zvládli velice dobře, některým to chvíli trvalo, zvlášť v zápase s Holýšovem, který hrál tvrdší basketbal, hra místy moc pohledná nebyla. Ale každopádně dvě páteční vítězství znamenala první místo ve skupině a postup do čtvrtfinále proti ……

…..proti tradičnímu soupeři z Podolí. Oba týmy se z předchozích zápasů velice dobře znají, všichni ví, kde jsou silné a naopak slabé stránky protivníka a tak je to vždy spíše o momentální formě a taky kapce štěstí, protože zápasy s Podolím jsou vždy velice vyrovnané a bojovné. A nejinak tomu bylo i tentokrát v klíčovém zápase turnaje – všichni věděli, že vítězství znamená boj o medaile, prohra skupinu o 5.-8. místo. Koncentrace na 120%, boj o každý míč, o každý doskok, o každý bod, o každý metr hřiště….a skóre pořád vyrovnané – první čtvrtinu jsme vyhráli o 2 body, druhou taky, třetí naopak o 6 prohráli, takže před posledním dějstvím jsme byli 2 body mínus. Na začátku poslední čtvrtiny se nám však podařilo přece jen o pár bodů odskočit a soupeř, i když bojoval do poslední vteřiny, už nás nedotáhl. Mohla tak vypuknout obrovská radost hráčů i fanoušků, věděli jsme, že jsme ve hře o medaile a turnaj tak nemůže skončit neúspěchem. Po pozdnějším obědě a chvilce oddechu jsme se pak nachystali na podvečerní semifinále s Tygry Praha. A nezačali jsme vůbec špatně, zahajovací sestava svoji čtvrtinu prohrála pouze 16:13 a vypadalo to, že bychom i silné Tygry, kteří měli ve svém středu nejužitečnějšího hráče turnaje, mohli potrápit. Druhá čtvrtina se nám však hrubě nepovedla (6:23), příliš brzo jsme sklopili hlavy a složili i ostatní zbraně a soupeř měl cestu do finále umetenou. A my jsme se mohli chystat na boj o bronzové medaile…..

V nedělním zápase o třetí místo jsme se utkali s dalšími tygry, tentokrát z Loun. Trenéři si lámali hlavy, jak ubránit obra v lounské sestavě, vymýšleli různé varianty a nutno konstatovat, že se to vcelku podařilo – David, ač o mnoho centimetrů menší a o mnoho kil lehčí, na něm dřel, a nakonec se mu i s pomocí dalších spoluhráčů podařilo jej udržet na dvanácti bodech. Soupeř od začátku utkání mírně vedl, ale naši tahouni dřeli do úmoru a nedovolili Lounům utéct do výrazného náskoku. Po třech čtvrtinách jsme prohrávali o deset…. Sestava do poslední čtvrtiny dostala jednoduchý :-) úkol – dát přímočaře dva, tři koše, soupeře znervóznit a pak zápas obrátit na naši stranu. Bohužel stal se pravý opak, první čtyři koše jsme dostali my, a přestože jsme bojovali až do konce, Louny si už vítězství a tím pádem i bronzové medaile zkušeně pohlídaly. Nás v tomto zápase zradily laciné koše i od hráčů, od kterých bychom to nečekali (několikrát jsme zbytečně propadli v obraně), naopak nám několik jasných košů vypadlo a k tomu se přidaly tragické šestky (a to se nám v nich celý turnaj poměrně dařilo, stříleli jsme je s padesátiprocentní úspěšností – vynikala v nich zejména Linda. R, která je za celý turnaj měla 10/8 – paráda!!!), v posledním zápase jsme je stříleli špatně 27/8, devatenáct nedaných šestek je zkrátka moc. Nakonec na nás tedy medaile opět nezbyla, ale nutno objektivně konstatovat, že tři soupeři v celkovém pořadí nad námi byli lepší (mimochodem vítězem turnaje se stalo družstvo Pandy Čelákovice vedené bývalou reprezentantkou Míšou Uhrovou), měli ucelenější sestavu i herní projev a my bychom museli podat výkony na hranici možností, abychom je mohli porazit. To se nestalo, ale přesto i vzhledem k naší mladé sestavě, lze vystoupení týmu a celkovou prezentaci klubu BC Vysočina na turnaji hodnotit kladně. Slyšeli jsme i chválu od trenérů jiných týmů, které si moc vážíme, a jako takovou ji přenášíme na naše hráče a tímto jim děkujeme.

Hodnocení hráčů – jak už bylo uvedeno výše, pochvalu zaslouží celý tým, celý víkend jste fungovali jako parta. Náhradníci umožňovali hráčům základní sestavy dobíjet baterky, kladně je třeba hodnotit fakt, že ve všech zápasech nastoupili všichni hráči (kromě zeleného Honzíka v sobotním odpoledni), jen je potřeba udržet soustředění na sto procent, což se ne vždy podařilo, zejména v již výše avizovaném zápase o třetí místo a několika jednoduchými obdrženými koši. Vyzdvihnout naopak zaslouží Ondra Kos a Linda Kohoutová za bodový přínos a odmakané minuty v celém turnaji, chvilkami jste měli hlavu někde jinde, ale po většinu času se o Vás tým mohl opřít, jen tak dál! Nezdolné bojovnice Síma s Lindou R., takové by chtěl mít v týmu každý trenér, Síma k tomu přidala ještě spolehlivé vyvážení míče a dravé nájezdy (ještě je potřeba k tomu dotrénovat ty šestky, které se v posledním zápase úplně nevedly), Linda R. pak velice mile překvapila právě již výše uvedenou osmdesátiprocentní úspěšností při trestných hodech. Kapitánka Amča hrála skoro bez střídání, rozdělovala míče a celkově tým řídila velmi dobře – další palec nahoru. Výše uvedené tahouny pak ještě místy dobře doplnil Džejk Prüher, místy ho však bylo vidět méně, než bychom potřebovali. A to nejlepší samozřejmě nakonec – David Hyský se zcela po právu dostal do allstars turnaje, kromě toho, že byl nejlepší střelec našeho týmu, ještě k tomu vždy bránil nejlepší hráče soupeřů (ať už nejlepšího hráče Podolí, nejužitečnějšího hráče turnaje z Tygrů Praha nebo lounského obra), takže fyzicky strašně náročné a přitom stále pozitivní nastavení a k tomu velice skromné vystupování. Palec nahoru, palec nahoru, palec nahoru, palec nahoru a…..víc už jich nemám!

Takže holky a kluci, děkujem, máme Vás rádi, a do dalších let Vám přejeme mnoho úspěchů, ať už v basketovém, či v tom normálním životě! Jen ta třešnička na dortu v podobě medaile, která nevisela tak vysoko jako loni v Mostě, nám chyběla, ještě to bude ve mně nějakou chvíli hlodat…….

Martina a Petr Rokosovi a opět bezhlasý Ivo Novák, trenéři

 

BC Vysočina vs BA Sparta Praha 77:6 (čtvrtiny 18:2, 20:4, 19:0, 20:0)

BK Holýšov vs BC Vysočina 28:60 (čtvrtiny 3:20, 8:11, 12:13, 5:16)

BC Vysočina vs SK Renocar Podolí 39:33 (čtvrtiny 7:5, 9:7, 7:13, 16:8)

BC Vysočina vs BŠ Tygři Praha 35:61 (čtvrtiny 13:16, 6:23, 6:12, 10:10)

BA Tygři Louny vs BC Vysočina 59:42 (čtvrtiny 20:14, 10:6, 10:10, 19:12)

Sestava a body: Hyský David 62, Kos Ondřej 53, Nováková Simona 29, Kohoutová Linda 27, Prüher Jáchym 21, Nosková Amálie 20, Rokosová Linda 18, Palich Daniel 9, Prüher Jan 6, Němcová Beáta a Hudečková Karolína 4, Tlustá Valerie, Svobodová Klára, Duben Jáchym a Zadražil Eduard.

Kvalifikace na Národní finále kategorie U11 mix

Kvalifikace na Národní finále kategorie U11 mix ve Vyškově dne 6.4.2019 – BBK Blansko, BK Maják SVČ Vyškov, SK Renocar Podolí, BC Vysočina

Ještě jeden večírek pro tuhle partu

Kvalifikace na Národní finále kategorie U11 mix se konala ve Vyškově. Zúčastnily se jí výše uvedené 4 týmy. My jsme v prvním zápase narazili na tým BBK Blansko a jako bychom si vzpomněli na naše předchozí vystoupení ve Vyškově – bída, bojovnost nula, ruce dole, hlavy dole, neproměňování jasných příležitostí…. Ale možná nám jen nervozita z touhy uspět a dostat se na národní finále svazovala ruce – nejvíc se tak v první polovině zápasu snažili trenéři. Přesto jsme v poločase drželi výsledek (-4 body), který nám umožňoval něco se zápasem udělat. A my jsme dělat začali – Džejk Prüher se Símou zařídili všechny body ve čtvrtině, kterou jsme vyhráli 10:3, skóre se tak otočilo na naši stranu a od té doby to už byla naše sobota. Rozehráli se totiž tahouni ve čtvrtině poslední (David, Linda K. a kapitánka Amča), ve které jsme najednou ladně nastříleli 22 bodů (oproti čtvrtině druhé, ve které stejná sestava dala body 4???) a dovedli jsem zápas do vítězného konce. Ve druhém semifinálovém zápase se utkali domácí Vyškov s týmem Podolí, které v bouřlivé atmosféře v bojovném zápase zvítězilo. A my jsme věděli, tento zápas sledujíce, že nás nečeká nic lehkého. Ale protože už trička z loňského finálového turnaje máme obnošená, poprosili jsme hráče, jestli by nám nezajistili účastí ve Žďáře trička nová. A tak jsme šli na Podolí – to vstoupilo do zápasu lépe, vedlo 8:2, ale pak se ukázalo, že naše parta bojovníků a kamarádů nikdy nic nevzdá. Dávali jste do toho všechno, jezdili jste po zadku, lítali jste vzduchem, měli jste všechny odražené balóny a postupně jste překlápěli skóre v náš prospěch. A najednou jsme viděli, že soupeř, ze kterého jsme měli strach, má strach z nás. David perfektně bránil nejlepšího hráče soupeře a ten jakoby se najednou neměl o koho opřít. A když jeden z nejmladších na hřišti Honzík Prüher minutu před koncem poločasu tříbodovou akcí zpod koše (koš s faulem + proměněný trestný hod) vyučil svého obránce a definitivně tak otočil skóre (Podolí už od té doby v zápase nevedlo), věděli jsme, že by se nás finále skutečně mohlo týkat. Ve druhém poločase jsme pak do toho šlápli ještě víc, 3., resp. 4. čtvrtinu vyhráli 17:3, resp. 17:9 a mohli se začít radovat. Z perfektních výkonů znamenajících první místo na kvalifikačním turnaji a z toho vyplývající vstupenku na národní finále. Kamarádi, udělali jste nám rodičům a trenérům, ale především sami sobě, velikánskou radost, kterou si můžete ještě naposledy společně (kluci + holky) prodloužit – společně si zahrát ještě jeden velký turnaj, ještě jeden večírek….. Tak pojďme do toho – 26.4.- 28.4.2019 ve Žďáře nad Sázavou!!!!!

Před všemi hráči dnes trenéři smekají, ať už jste hráli méně nebo více, nechali jste tam všechno. Doteď vidím Džejkovu motorku, bojovnost Símy a Lindy R., podkošový přehled Lindy K., Honzíkovu výše zmíněnou tříbodovou akci, dva koše Betty, které definitivně zlomily odpor Blanska, vyšší basketbalovou Amči a taky deptající obranu od Davida. Ale takový výkon, jaký odvedl Ondra, zejména kolik toho uskákal a ubránil proti největším hráčům soupeře a současně směrem do útoku přímočará hra, to jsme u něj ještě neviděli – všechny čtyři palce nahoru, takhle se má projevit opora!!! (Po zápase nám řekl, že se tak snažil proto, že nechtěl mít špinavého trenéra, roz. trenéra ve špinavém tričku – viz výše – asi na něj budeme muset obdobný požadavek vznést častěji:-))

Tak ve Žďáře…..

Martina a Petr Rokosovi, Lukáš Kos, Vlastimil Novák a Ivo Novák, trenéři

 

BC Vysočina vs BBK Blansko 49:36 (čtvrtiny 13:10, 4:11, 10:3, 22:12)

BC Vysočina vs SK Renocar Podolí 61:37 (čtvrtiny 4:8, 23:17, 17:3, 17:9)

Sestava a body: Kohoutová Linda 20, Nosková Amálie 18, Nováková Simona 16, Kos Ondřej 14, Hyský David 13, Prüher Jáchym 8, Prüher Jan 7, Rokosová Linda a Němcová Beáta 4, Svobodová Klára a Palich Daniel 2, Tlustá Valerie, Duben Jáchym, Král Tomáš.

Víkend 5. – 7. 4.

Tentokrát začněme další skvělou zprávou a velkým úspěchem našeho klubu. O ten se zasloužil tým U11 mix, který se probojoval na Národní finále! Máme štěstí, je to opět za humny ve Žďáru nad Sázavou. Všem hráčům a hráčkám velká gratulace, samozřejmě i trenérům.

Soutěž dohrávaly ještě týmy U17, U17G a v play-off skončili i muži A.

Víkend 29. – 31. 3.

Velmi vydařený víkend je za námi. Sice to zahájila prohra mužů A v Olomouci, kde jsme začali sérii play-off 1. ligy, ale výkon byl nadějný do odvety, kterou už jsme doma vyhráli. Stav série je 1:1, v pátek zase jedeme do Olomouce a v neděli opět doma v tradičním čase 15:30 h. A potom to začlo. U11 – 2 výhry, U13 – 2 výhry, U15 – 2 výhry, U15 G – 1 výhra. V neděli to pokračovalo vítězstvím U19 G, což zřejmě znamená jistotu ligové soutěže i na příští sezónu. Holky U15 G sice prohrály, ale nemusíme smutnit, protože to, co holky dokázaly, je neskutečné. Probojovaly se z regionu do ligy a rvali se o přední místa v tabulce. Pak se hrál zmiňovaný zápas 1. ligy mužů a ten si diváci užili. Bylo to drama v bouřlivé atmosféře, až si říkáme, že by se mohla opakovat ta loňská. ;-) Zkrátka hráči a hráčky podali super výkony a my trenéři jsme za to rádi. Musíme se taky pochválit, když to za nás nikdo neudělá.

Víkend 23. – 24. 3. + muži A vítězi v anketě Sportovec Jihlavska 2018 v kategorii kolektiv

Víkend začal vlastně už ve čtvrtek na slavnostním udílení cen Sportovec Jihlavska. Náš tým mužů A anketu vyhrál. Je to veliký úspěch našeho klubu a povzbuzení do další práce.

O tomto víkendu hráli pouze U10, U12 a U17 kluci i holky.

Naši nejmenší (U10) se zúčastnili turnaje v Podolí. Opět můžeme konstatovat, že jejich předvedené výkony i přes prohry jsou velmi nadějné. Začínat se musí.

Výsledky:

BC Vysočina – Uherský Brod 56:18

BC Vysočina – Podolí 19:55

U13 – kvalifikace na MČR úspěšná! + víkend 15. – 17. 3.

Nemůžeme začít jinak, než kvalifikací U13 na MČR. Odjížděli jsme na horkou půdu do Brna na gymnázium M. Lercha, kde má domovskou palubovku BŠM Brno. Doplnil nás ambiciózní tým Tygrů Brno, který před kvalifikací mohutně posiloval a určitě si na nás věřil. Ani my jsme nezaháleli a tým doplnili o kluky ze Žďáru nad Sázavou a jak se ukazuje, bude to velká síla. První utkání v kvalifikace sehráli brněnské celky proti sobě. Už na toto utkání jsme byli přítomni, abychom nic nepodcenili. Utkání bylo 3/4 zápasu vyrovnané, dokonce bylo BŠM o malinko vpředu, ale Tygři pak zatáhli a utkání vyhráli 69:46. Musím říct, že jsme byli koncentrovaní. Kluci pochopili, o co jde, ani jsem je nemuseli hecovat. Už přítomnost našich početných fanoušků jim dávala křídla. První zápas jsme hráli proti domácím BŠM. Nebyl to vůbec špatný soupeř, ale my jsme hráli skvěle. Tvrdá příprava se zúročila. Sehráli jsme přípravné zápasy s Plzní a s Pelhřimovem, kde jsme sice podali mdlý výkon, který by nám asi v Brně nestačil, ale asi jsme se dostali do provozní teploty, protože to, co kluci předvedli na kvalifikaci, byla jedním slovem paráda. Vyhráli jsme 19:96. Byl to tak perfektní výkon, že jsme ztratili respekt z Tygrů a na klukách bylo vidět, že si věří. V 1. čtvrtině utkání s Tygry bylo vidět, kdo ovládne palubovku. Po 1. čtvrtině jsme vyhrávali o 20, o poločase byl stav 17:50, po 3. čtvrtině 24:70 a já chtěl, aby zápas trval věčně. Hráli jsme skvěle a moc hezky se na to dívalo. Konečný výsledek 37:89 a naše obrovská radost nejen z postupu na Národní finále, ale hlavně z našeho výkonu. Pro zajímavost: 11, 19, 6, 8, 6, 4, 8, 7, 9, 13, 5 – to jsou body našich hráčů, téměř totožné i v prvním zápase. Už víte, v čem je naše síla? Ano, vyrovnanost týmu. Mohli jsme si dovolit střídat všechny nominované hráče a to je velká výhoda. Až mě děsí, jak lehce jsme postoupili. Je zatím však velká dřina kluků. Na těch je vidět, že je to baví a že chtějí. Takže slíbená odměna od trenérů určitě přijde. A teď už jen informace pro naše fanoušky – od 10. do 12. května si nic neplánujte. MČR je za rohem a za humny – v Pelhřimově. Je to kousek, tak doufám, že místní hala stačit nebude. Všem klukům moc a moc děkujeme! Udělali jste mně a Rokymu obrovskou radost. Ale nejvíc asi sami sobě. V sobotu vás to bavilo a byla to prostě paráda.

 

O víkendu hrály tyto týmy: muži A, muži B, kteří bohužel v play-off nestačili na Černá Pole a sezóna jim tak skončila, U15 kluci hráli 1:1 a moje holky zlaté z U15G oba zápasy na venkovních palubovkách vyhrály. Ještě hrály U19G, které bohužel v Ostravě 2x těsně prohrály.

Ještě jednou prosím všechny o zaplacení členských příspěvků. Děkujeme.