Druhý zápas se stejným soupeřem bývá těžký. O tom jsme se přesvědčili i my. V domnění, že to půjde samo a zase vyhrajeme o 30, jsme nastoupili na hřiště. A hle, ono to nešlo. Soupeř se hecl a hrál se vyrovnaný basketbal, nutno podotknout, že hodně kvalitní. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou, chvíle štěstí v zakončení střídaly nepochopitelná selhání v nahrávce. Utkání tak dospělo k dramatické koncovce, kde jsme byli šťastnější v proměňování trestných hodů. Přesvědčili jsme se, že jsme na správné cestě. Hráči viděli, že když zapnou v obraně, můžou hrát s každým. Co ukázal druhý zápas – ještě nemáme takovou kondici, abychom vydrželi hrát dva zápasy za sebou. Na tom musíme zapracovat, ale určitě se to povede.